Ústup inflace, zhoršující se ekonomické vyhlídky a oslabující koruna

V několika posledních komentářích jsem se věnoval tomu, že inflační tlaky v ČR začínají evidentně ustupovat a zároveň dochází i ke zhoršování vyhlídek pro vývoj české ekonomiky v nadcházejících měsících. Obojí, bohudík v případě inflace, avšak bohužel v případě ekonomického vývoje, se v průběhu času stále jasněji potvrzuje. V neposlední řadě začala ve druhé polovině července výrazněji oslabovat i česká koruna vůči euru. Koruna vůči euru sice pozvolna oslabovala již v průběhu 2. čtvrtletí, ale v posledních dnech její ztráty začaly prudce zrychlovat a na začátku tohoto týdne se koruna propadla až těsně pod hladinu 24,20 CZK/EUR. Zisky koruny z letošního 1. čtvrtletí jsou pryč a stejně tak i vyhlídky razantnějšího oživení domácí ekonomiky ve druhé polovině roku.

V červnu se meziroční růst spotřebitelské inflace poprvé od ledna 2022 dostal pod 10 %, konkrétně na 9,7 %. Meziroční tempo inflace je sice stále velmi vysoké a na hony vzdálené 2 % inflačnímu cíli České národní banky (ČNB), ale na druhé straně jsou poslední měsíce ve znamení jasného desinflačního trendu, který bude pokračovat. Meziroční tempo spotřebitelské inflace je sice mediálně nejhranějším číslem, ale v podstatě nám neříká nic o dalším vývoji inflace. Jedná se o pouhé srovnání aktuální výše cenové hladiny v daném měsíci s tím, co bylo před rokem. Oproti tomu meziměsíční vývoj spotřebitelské inflace ukazuje na aktuální dynamiku inflace, od které se lze odpíchnout směrem do budoucna a odhadnout, kde by se měla cenová hladina plus mínus pohybovat v budoucnu (v našem případě např. za rok). A právě meziměsíční dynamika inflace je v posledních měsících hodně nadějná, respektive naznačuje, že se v roce 2024 bude inflace se slušnou pravděpodobností nacházet mezi 2–3 % a případně i lehce pod 2 %. Podmínkou jsou stabilizované ceny energií (už je) a potravin (brzy bude) a také měnová politika ČNB (bude ČNB skutečně držet úrokové sazby vysoko po delší dobu?).

Zatímco desinflační vývoj je nepochybně pozitivní zprávou, tak slabé výsledky makroekonomických statistik již nikoliv. Tvrdá čísla z domácí ekonomiky mají k pozitivním překvapením daleko. V případě maloobchodu to vypadá, že by se ve 2. čtvrtletí mohl zastavit setrvalý pokles maloobchodu a spotřeby domácností, avšak na nějaké razantnější oživení spotřeby ve druhé polovině roku příliš spoléhat nelze. Čísla z průmyslu zůstávají zkreslena velmi solidním výkonem sektoru automotive, avšak většina průmyslových odvětví víceméně stagnuje nebo klesá. Ani čísla ze zahraničního obchodu nejsou nijak oslnivá. Obchodní bilance je sice oproti loňsku přebytková, ale dynamika exportu i importu je slabá. Měkké ukazatele v podobě indexů podnikatelských nálad se navíc zhoršují, což platí primárně, ale nejen, pro předstihové indikátory z Německa. Červencový pokles indexu PMI ve výrobním sektoru na 38,8 bodu je alarmující a struktura rovněž (razantní pokles nových zakázek a rozpracované výroby). Pokud vezmeme vývoj německé ekonomiky (recese ve druhé polovině roku?) jako proxy pro hospodářský vývoj ČR, tak nás žádné oživení ve druhé půlce roku rozhodně nečeká.

Zatímco jsem doposud pracoval se scénářem, že letos český HDP poroste v rozmezí 0–0,5 %, tak na základě aktuálního vývoje je pravděpodobnější pokles tuzemské ekonomiky v rozmezí -0,5-0 %. Do určité míry napoví i předběžný odhad HDP za letošní 2. čtvrtletí, který bude zveřejněn v samém závěru července. Do evropské ekonomiky se navíc začne ve druhé polovině roku více negativně promítat efekt vysokých úrokových sazeb. Výsledně německá a česká ekonomika na hraně mělké recese/pokračující stagnace nevěstí nic dobrého ani pro korunu. Setrvaní koruny nad hladinou 24 CZK/EUR a další postupné oslabování směrem k 24,50 CZK/EUR je pravděpodobnější variantou. Pokud tedy do kurzu koruny nezasáhne vyšší moc v podobě intervencí ČNB.