Posílení koruny je s ohledem na fundamenty domácí ekonomiky pravděpodobně jen přechodné

Koruna vůči euru na úvod nového roku posílila pod hranici 24 CZK/EUR, což jsou nejsilnější hodnoty české měny od r. 2011. Ještě silnější byla koruna jen v roce 2008, před vypuknutím finanční krize, kdy se krátce podívala pod hladinu 23 CZK/EUR. Pokud tak nebudeme brát v potaz specifický rok 2008, tak se koruna aktuálně de facto pohybuje vůči euru v blízkosti historických maxim.

Co stojí za aktuálním posilováním koruny? Jedná se o kombinaci několika faktorů. Lepší sentiment na finančních trzích s pozvolným ústupem rizikové averze v závěru loňského roku, což se projevilo nejen na koruně, ale např. i na kurzu polského zlotého. Se zlepšeným sentimentem souvisí i oslabení amerického dolaru ve 4. čtvrtletí loňského roku a to vůči koruně řádově o 10 %. Kauzalita je přitom taková, že s oslabujícím dolarem má většinou koruna tendenci posilovat vůči euru. Finanční trhy zároveň v průběhu loňského léta akceptovaly skutečnost, že je Česká národní banka (ČNB) ochotna intervenovat na podporu koruny ve velkých objemech a část tržních účastníků přestalo bavit se s ČNB o kurz koruny přetahovat. Nesmíme zapomínat ani na v posledních týdnech klesající ceny zemního plynu, díky čemuž dochází k uklidnění energetické krize. V neposlední řadě v úvodu letošního roku v evropských zemích překvapuje „slabší“ inflace a se začátkem roku se často pojí i otevírání nových pozic na finančních trzích.

Oproti výše zmíněným faktorům však celá řada domácích makroekonomických veličin ukazuje spíše na to, že by koruna měla oslabovat nebo minimálně posilovat neměla. Namátkou hluboké schodky na běžném účtu platební bilance a negativní obchodní bilance. V zahraničním obchodu se zbožím za období leden až listopad loňského roku činí schodek obchodní bilance již bezmála 200 mld. korun a díky vysokým cenám energií bude obchodní bilance velmi pravděpodobně záporná i v letošním roce. Dalším argumentem proti koruně je vstup české ekonomiky do hospodářské recese ve 3. čtvrtletí loňského roku. Při poklesu tuzemské ekonomiky koruna totiž historicky většinou oslabuje. Máme zde i zužující se úrokový diferenciál mezi úrokovými sazbami v ČR a v eurozóně. Evropská centrální banka není na rozdíl od domácí ČNB se zvyšováním sazeb ještě rozhodně na vrcholu. Záznam z prosincového zasedání ČNB ukázal, že část bankovní rady (Zamraziolvá, Frait) může zvažovat další zvýšení úrokových sazeb v případě, že zahraniční centrální banky nezvýší úrokové sazby dostatečně k utlumení stále poměrně silné poptávky. Přiznejme si však, že zvýšení sazeb ze strany ČNB je již velmi málo pravděpodobné.

Suma sumárum, domácí makroekonomické fundamenty podporují spíše oslabování koruny. Aktuální zisky české měny tak lze považovat za přechodné a v průběhu první poloviny letošního roku je pravděpodobnější návrat koruny na slabší hodnoty. Jejímu výraznějšímu oslabení však bude v případě potřeby bránit intervencemi ČNB, takže se velmi dobře může stát, že se po větší část první poloviny letošního roku bude obchodovat v rozmezí cca 24,40 – 24,70 CZK/EUR jako v období loňský červen až říjen. S devizovými intervencemi, respektive s předpokladem, že ČNB může při oslabení koruny kdykoliv intervenovat, je třeba počítat minimálně po celou první polovinu letošního roku a v omezené míře i v její druhé polovině.