
Uplynulý týden byl ve znamení vyčkávání centrálních bank a zároveň pokračujícího geopolitického napětí na Blízkém východě. Energetický šok z předchozích týdnů nezmizel, ale začal se více promítat do úvah o měnové politice. Trhy tak přešly z režimu „kdy začnou sazby klesat“ do režimu „jak dlouho zůstanou vysoké“. Pro měny střední Evropy to znamenalo pokračující tlak – kombinaci silnějšího dolaru, dražších energií a vyšší averze k riziku.
Hlavní událostí týdne byl tzv. „superčtvrtek“, kdy Fed, ECB, Bank of England i ČNB ponechaly sazby beze změny. Samotná rozhodnutí nepřinesla překvapení, zásadní byl však posun v komunikaci. Všechny klíčové instituce otevřeně upozornily, že energetický šok z Blízkého východu může znovu zvednout inflační tlaky a oddálit uvolňování měnové politiky.
Reuters i další zdroje během týdne popsaly, že trh výrazně omezil sázky na pokles sazeb – u Fedu se nyní pracuje maximálně s jedním snížením v roce 2026, u ECB se dokonce objevily spekulace o možném opačném scénáři. To je výrazná změna oproti začátku roku.
Pro měny to znamená důležitý posun: vyšší sazby sice teoreticky podporují euro i dolar, ale zároveň zhoršují podmínky pro riziková aktiva. V praxi tak z tohoto prostředí těží především dolar, zatímco regionální měny zůstávají pod tlakem.
Geopolitické napětí v oblasti Perského zálivu zůstalo hlavním fundamentálním faktorem. Poškození infrastruktury (South Pars, Ras Laffan) a narušení dopravy v regionu držely ceny ropy vysoko a volatilní. Brent se v průběhu týdne pohyboval v pásmu nad 110 USD, s výraznými intradenními výkyvy.
Důležité je, že trh se postupně posunul od panické reakce k otázce, zda jde o krátkodobý šok, nebo o začátek delšího období dražších energií. ECB i další instituce už otevřeně pracují s variantou, že se část nákladového tlaku může přelít do širší inflace.
Pro region CEE je to opět negativní kombinace. Dražší energie zhoršují obchodní bilanci a zároveň přes „risk-off“ sentiment posilují dolar. To znamená tlak na oslabení regionálních měn, a to i v situaci, kdy domácí makroekonomická data zůstávají relativně stabilní.
Česká národní banka ponechala sazby na 3,50 % a potvrdila vyčkávací režim. Inflace zůstává nízká (kolem 1,4 %), ale bankovní rada zdůrazňuje, že vývoj cen energií představuje významné riziko pro další měsíce.
Pro korunu to znamená poměrně nekomfortní situaci. Domácí fundament – nízká inflace a relativně důvěryhodná měnová politika – by jí za normálních okolností pomáhal. V aktuálním prostředí ale kurz řídí především zahraniční faktory.
To je vidět i na aktuálních úrovních: koruna se pohybuje kolem 24,5 EUR/CZK a nad 21,2 USD/CZK. Zajímavé přitom je, že dolar vůči euru není extrémně silný (EUR/USD kolem 1,15), přesto koruna oslabuje vůči oběma měnám. To potvrzuje, že regionální měny nyní nesou rizikovou přirážku.
Podobný vývoj je patrný i v regionu – forint zůstává nejzranitelnější, zlotý relativně stabilnější, ale i ten je citlivý na globální sentiment.
Minulý týden potvrdil, že hlavní příběh roku 2026 se posouvá od sazeb k energiím. Trhy už neřeší primárně to, kdy centrální banky začnou uvolňovat politiku, ale jak moc jim to zdražující energie zkomplikují.
Pro firmy v regionu to znamená zásadní změnu v řízení kurzového rizika. Nestačí sledovat pouze EUR/CZK – klíčový je i vývoj USD/CZK, protože právě přes dolar se do nákladů promítají energie, doprava i část surovin.
Aktuální prostředí vytváří nepříjemnou kombinaci: vyšší ceny energií + silnější dolar + slabší regionální měny.
V praxi to znamená tlak na marže, zejména u importérů. Exportéři mohou krátkodobě profitovat ze slabší koruny, ale za cenu výrazně vyšší volatility.
Stejně jako v předchozích týdnech se potvrzuje, že v podobném prostředí dává smysl postupné zajištění (layering) a aktivní práce s měnovou expozicí. Čekání na „lepší kurz“ bývá v době geopolitických šoků spíše nákladnější strategie než systematický hedging.
Kalendář událostí (FX výhled)

Autor článku:
AKCENTA CZ
Svět výhodných transakcí



